Přirozené lesy

Les je konečné stadium vývoje vegetace na většině území Česka. V nejnižších polohách přirozeně rostou doubravy, podél toků lužní lesy (např. vrbotopolové a olšiny) a ve vyšších polohách rostou bučiny. Horské smrčiny nacházíme až od nadmořské výšky 900 m, klečové pásmo od 1200 m a reliktní bory na vrcholcích skalních měst. 

Les je ekosystém se složitými vztahy mezi rostlinami (byliny, keře, stromy), živočichy (včetně velkých býložravců a masožravců) a půdním prostředím. Klade největší odpor vůči větrům, jeho specifické mikroklima snižuje teplotní extrémy a udržuje stabilně vlhčí ovzduší. Lesy zajišťují rovnoměrnější rozdělení srážek a skýtají protipovodňovou ochranu

Člověk odnepaměti ke své obživě využívá lesní plody, dřevo i zvěř a les se s tím umí vypořádat. Ničivé jsou ovšem kyselé deště a plošné kácení. Zbytky přirozených lesů nacházíme především v odlehlých lokalitách (typicky vrcholky hor, skály, zamokření), kde se hospodaření nevyplácelo, nebo se k němu z důvodů ochrany přírody ani nepřistoupilo (pralesy). Přirozený vývoj se může obnovit i u lesních porostů, kde se lesnické hospodaření uplatňovalo v minulosti (vznik pralesovitých porostů).

Přirozené lesy najdeme hlavně v horách a zamokřených oblastech :-) Topieliska.

 

Vyhledávání

© 2015 Všechna práva vyhrazena.